Tak tohle je materiálek! Aneb kvalita koberců v Iránu nade vše

Náhled do typické prodejny - opravdu nevšední zážitek a propracované motivy.

Zapomeňte na polypropyleny, polyestery, nylony a všechny další umělotiny! Ty pravé perské koberce se vyrábí zejména z přírodních materiálů, jako je ovčí vlna. Proč ale proboha jako materiál občas používají i části ovcí a velbloudů? Dozvíte se dále. 7

Co se týče materiálu, opět se v Iránu nedělají příliš velké kompromisy. Syntetická (uměle vytvořená) vlákna se u dobrých koberců vůbec nepoužívají. Je to asi jako kdybychom u auta porovnali kožené (přírodní sedačky) a obyčejné sedačky. Koberce se nejvíce vyrábí z hedvábí a samozřejmě z vlny.

Vlna

Prodavač předvádí vlněný koberec v prodejně

Ale není to zas tak jednoduché. Ty nejlepší koberce totiž používají jen speciální vlnu z vybraných íránských ovcí. A kde je vlna u těchto vybraných ovcí nejlepší? No přece u krku. Takže si asi dokážete představit, kolik ovcí musí být oholenu pro opravdu luxusní koberec standardního rozměru 80×150 – jedná se o stovky.

A kdy se ovce oholí? To také není jen tak. Íránské ovce se holí zpravidla 2x do roka – na jaře a na podzim. Přičemž vyšší kvalitu má jarní vlna, i přesto, že se začíná oteplovat – asi to bude tím, jak jsou ovce natěšené na krásný čas v roce (nebo ne?). Člověk by to neřekl, ale poptávka po vlně je v Íránu tak vysoká, že holení domácích ovcí přestává stačit, a do země se importuje jedna z nejdražších (a také nejkvalitnějších) vln přímo z Nového Zélandu. Schválně zkuste říct, že Plzeňské pivo se dělá z Ukrajinského chmele, a asi moc nepochodíte. Ale účel světí prostředky.

Situace v Íránu dokonce zachází tak daleko, že se používají i vlákna z velbloudů a koz. Tak schválně, kdo z Vás může říct, že má koberec z velblouda? Za prvé, tohle Vám stejně nikdo neuvěří, a za druhé Vy budete v hloubi duše vědět, že ten hrb, co je na koberci má své oprávnění. Tyto koberce jsou však mimořádně vzácné a často se setkáme s kobercem, kde se běžná obarvená ovce doslova vydává za velblouda. Ano, i zvířata mají svou stinnou stránku.

Bavlna

Bavlněný koberec ve své plné kráse

Nomádi, kteří si nemohou dovolit koupit bavlnu, ji často nahrazují vlnou, která je v Íránu dostupnější. Bavlnu můžeme při tkaní více utáhnout, je více odolná proti napětí. Je tedy ideální pro vytvoření pevného podkladu pro bytelný základ koberce. Zejména u větších koberců může být bavlna výhodná, protože je pravděpodobnější, že koberec bude krásně ležet na podlaze, jako bychom ho do podlahy přímo zažehlili. Oproti tomu velký vlněný koberec se může nepatrně scvrknout, když je namočen, což samozřejmě nechceme. Někdy se bavlna používá i jako náhrada hedvábí, již od 19. století.

Hedvábí

Nádherný hedvábný koberec – představte si, že se ho dotýkáte.

Hedvábí je velmi prestižní materiál a používá se u reprezentativních koberců. Hedvábný vlas se často uplatňuje pro zvýraznění klíčových motivů. Koberce z hedvábí jsou také úplně ideální pro pověšení na stěnu. Že to tady nikdo nedělá? V Íránu to dělá skoro každý. Na západních serverech sledujících nové trendy, se postupně začínají objevovat fotky interiérů, kde jsou na stěně místo obrazů pověšeny koberce. Je to jen módní výstřel šíleného designéra, nebo skutečné předznamenání trendu, který se vrací ke staré perské tradici? To nám řekne pouze čas.

Celkem tedy vlna, bavlna a hedvábí. Žádná syntetika a umělotiny. Ne ne, kdepak, tohle si můžeme nechat na doma. Umělé materiály jsou pro Íránce jako umělá tráva. Je sice praktická, ale zeptejte se nějakého fotbalisty, na jakém povrchu by si radši odřel koleno.

Tak to tady máme. V našem západním světě se všichni snažíme automatizovat, zlepšovat, zefektivňovat. Samozřejmě v Íránu existují také továrny pro výrobu koberců a jsou velmi dobré. Ale kohokoliv se zeptáte, tak Vám bez váhání řekne, že ručně tkané koberce jsou bez pochyby lepší a více uznávané. Měl jsem pocit, že v Íránu se oceňuje i něco víc, než jen cena a efektivita. Je to i srdce a část osobnosti, kterou tvůrce koberce na svém dílu zanechal. Zdá se Vám slovo dílo příliš nadnesené? Dovolte mi jen připomenout, že na jednom ručně tkaném koberci pracují tvůrci až několik let. Uzlík po uzlíku, pečlivě skládat barvy po sobě. Možná je to věc, kterou bychom se i my mohli nechat v našem světě inspirovat – zanechat v tom, co děláme i něco osobního, aby to nebyl jen jeden produkt z řady tisíců stejných. Dle mého názoru to vždy lidé ocení.

Tomáš Linhart: Kobercový a sportovní nadšenec. Mám rád dobré jídlo, stejně tak jako dobrý vtip. Pracuji tvrdě a odpočívám (spím) ještě tvrději. Mám rád zábavu, i když žádná není. Jsem člověk plný paradoxů, ale jedno je jisté: Koberec si luxuji vždycky sám! :))