Indie je země plná paradoxů. Představte si například Českou republiku. Nyní si představte úplný opak všeho, co se tady děje a jak lidé smýšlejí. Tak, a máte Indii. Všude lidi, auta, ruch, krávy, absolutní chaos, kterému ale zdá se každý Ind rozumí. Jak málo hodin v letadle stačí, aby člověk dorazil do úplně jiného světa.
Tradice a náboženství je v Indii na vrcholu žebříčku společenských hodnot. Nikdo nikam nespěchá a nikdo se ani nežene za tím, aby se snažil něco zlepšovat. Každý je dopředu smířený se svým údělem na této planetě a přijímá ho celou svou duší. To se týká i služeb a výroby. Práci, kterou by mohli vykonávat stroje, vykonávají stále lidé. Pravdou ale je, že to má opravdu své kouzlo a člověk vidí pečlivost a ochotu, se kterou Indové pracují.
Indie je dokonce tak tradiční zemí, že téměř veškerá výroba koberců je prováděna ručně i v dnešní době. Ano, je to tak, koberec je pro Indy tak vzácnou věcí, že nechtějí vůbec výrobu modernizovat, a v jejich očích tak ničit staletí staré postupy, a stavět továrny.
Jak se vyrábí ručně tkaný koberec? Je to věda.
V Indii jsme navštívili více jak 20 manufaktur a musíme říct, že každá měla nějaký prvek jedinečnosti. Zajímavostí je, že u některých ručně tkaných koberců během celého procesu výroby není využívána elektřina a používají se pouze 100% přírodní látky.
Umělečtí tkalci celý koberec tvoří ručně na dřevěném stroji. Jako materiál pro koberec je použito buď hedvábí nebo 100% ovčí vlna. Když je koberec utkán, je zastříháván opět manuálně – klasickými nůžkami, ovšem s velkým citem. Poté je koberec ručně obšit a ručně jsou přivázány třásně – jedna po druhé. Koberec projde inspekcí, kde se opět ručně opraví poslední miniaturní nedostatky koberce. Dále je koberec ponořen do vody, aby měl barevnou stálost. Následně z něj pracovník speciální lopatou vydoluje vodu a koberec se nakonec napne a nechá se na něj svítit sluníčko, aby se kompletně vysušil.
O co déle proces tkaní trvá, o to je koberec kvalitnější. Výroba ručně tkaného koberce může trvat několik měsíců i let, a je to opravdu mistrovské dílo. Tkadlec na něm nechá část svého života a něco ze sebe.
Některé ruční koberce lze vyrobit i za kratší dobu v řádu měsíců. Je to však trochu nevyzpytatelné. Většina Indických tkalců se rovněž stará o dobytek a někdy prostě nepřijde do práce, protože se jim dobytek někam zaběhne. Pro Indického vlastníka výrobny je proto velmi těžké plánovat a dodržovat termíny.
Video blog z Indie – zážitky z cest
